Velikonoční hantec
A byla mrskačka?
Už čuju Pepka: "Kedlubna mě bolí ešče teď. Házím zpátečku. Mám ranu. Suchý z ryny s glgačkó." Maruš béká: "Jeden makalúzo mě řachnul tak, že mám ešče dneska kobáč." No a někdo byl taky vo deň dřív na čochu. "Vo tym vůbec nehantýruj!" Ókej.
Počágro bylo old a odlitci, rybízci a borci lapli ňáké klacek pod plótve a bičovali za kocandama. Odlitci a juhani vykchajlujó vod kchoc barvený véca a borci glgačku, což Pepku?
Asi na každým žlabu je mísa s barvenýma vécama, lampa s glgačkó, beránek a jarní pugét.
Na Moravě se juchalo, ale v Práglu bylo pré našpónováno. Tady v Brnisku bylo čut kuželky, když kópily kartáč a borce, jak hókali pecky. Bylo čut taky prakle a lochec. Někerá kočena to kópila přes hadry, jiná přes habrůvky. Potom só jelita na draka, což Maruš? Jednu kočenu štychovali kolem moráča, iná bičovala přes zahradu. U sósedů na Slovači a na vrchu Moravy se kuželka čapne a mrskne do vasrůvky nebo se vasrovicó vohodí. Je v ókeju, když lidi házijó radovanec a vítajó jaro, jen kdyby u teho nebylo tolik glgačky.
Gómáte ty války, že se kdysi véce piclo do dřevěných pyžam? Ale proč só Velikonoce? Pré proto, že byl malé Kiloš vzkříšené. Je to pohanský zvyk. Bible pré ale nešrajbčí, že se to má slavit. Tak gómám suchý z ryny. Co na to velké Kiloš?
Velikonoční hantec
A byly Velikonoce?
Už slyším Pepu: "Hlava mě bolí ještě teď. Vypadám směšně. Končím s alkoholem." Maruška si stěžuje: "Jeden blázen mě praštil tak, že mám ještě dneska bouli." No a někdo byl o den dřív na venkovské zábavě. "O té mi vůbec nemluv!" Dobře.
Počasí bylo dobrý a děti, mladíci a chlapi vzali nějaký ten klacek pod paži a utíkali za holkami. Děti a mladíci vykoledují od dívky barevné vejce a chlapi alkohol, viď Pepku?
Asi na každém stole je mísa s barevnými vejci, láhev s alkoholem, beránek a jarní kytice.
Na Moravě bylo veselo, ale v Praze prý bylo mrtvo. Tady v Brně bylo slyšet dívky, když dostaly výprask, a chlapy, jak zpívali písničky. Taky bylo slyšet klepače a smích. Některé děvče dostane výprask přes oblečení, jiná na přes lýtka. To potom ty modřiny bolí, že Maruško? Jednu dívku honili kolem morového sloupu, jiná utíkala přes zahradu. U sousedů na Slovensku a na severní Moravě se dívka chytí a hodí do vody nebo se vodou poleje. Je to fajn, když lidi vítají jaro, jenom kdyby u toho nebylo tolik pití.
Víte to, že se dříve dávalo vejce do hrobů? Ale proč jsou Velikonoce? Prý proto, že Ježíš Kristus byl vzkříšen. Je to pohanský obyčej. Bible prý nepíše, že se to má slavit. Tak nic nevím. Co na to Bůh?
Hantecová povídka s českým překladem autorů J. + K. Rollerových
Hantecové povídky
Hantecová povídka - Bét zticha goldna (Mlčeti zlato)
Bét zticha goldna
Starka měla imrvére ňáký křandy, jak je všecko mastný, a krupice málo. Byl sem pálené a hantýroval: "Musíš gómat, co nakópit." V tu chvilu u nás byly hromy a blesky. Že sem rači nedržel čuňu. Pré abych si to vopruboval sám, dyž su tak nadupané. Dyž hodinu jékala, hókl sem: "Oukej, zétra nakópim. Na celé téden. Až padne víko tédňa, namarkuješ, že chechtáče só v kešeni a lednička nacvakaná." Druhé deň, odhodlané ukázat starce, jak to je jednoduchý, sem vtrknul do kšeftu.
Kópil sem rohlajze asi na dva dny, celé bimzál, na každej deň lajnu mlíka, čurabely, móčmen, keré chcela starka kópit, flajšnu na celé téden, grumple, ryžu, sekaný potrubí, ovoce, zeleninu, salámy a sýry. A aby starka nehantýrovala, tak taky ňáký orgle a čokoládu. Ať je naša família s dvóma odlitkama v oukeju.
Prvé šoking narukoval u kasy. Babáč u kasy po mně chcela papír s pětibábou. A v půlce tédna se muselo hasit ešče jednó nakópit a na koncu tédňa byla lednica bez chálky. Ani podruhý se nezalepilo málo a pajšly by imrvére něco futrovaly. Musel sem přiznat, že měla recht. A teď, než začnu hókat: "Mám módr," gómám.
Mlčeti zlato
Manželka si stále stěžovala, jak je všechno drahé, a peněz málo. Chytračil jsem, a tak jsem řekl: "Musíš umět nakupovat." V tu chvíli u nás létaly hromy a blesky. Že jsem raději nemlčel. Prý abych si to zkusil, když jsem tak chytrý. Když hodinu křičela, řekl jsem: "Dobře. Zítra nakoupím. Na celý týden. Uvidíš na konci týdne, že v budou v peněžence peníze a lednička navíc plná." Druhý den, odhodlaný ukázat manželce, jak to je jednoduché, jsem vyrazil do obchodu.
Koupil jsem rohlíky asi na dva dny, celý chléb, na každý den jedno mléko, limonády, mouku, kterou chtěla manželka, maso na celý týden, brambory, rýži, kolínka, ovoce, zeleninu, salámy a sýry. A aby žena neřekla, tak také nějaké loupané ořechy a čokoládu. Ať se má naše čtyřčlenná rodina dobře.
První šok přišel u pokladny. Pokladní po mně chtěla tisíc pět set korun. A v polovině týdne se muselo jít nakoupit ještě jednou a na konci týdne byla lednička prázdná. Přitom ani podruhé se neplatilo málo a žaludky by stále něco jedly. Musel jsem přiznat, že měla pravdu. A nyní, než začnu říkat: "Mám hlad," pořádně přemýšlím.
Hantecová povídka s českým překladem autorů J. + K. Rollerových
Starka měla imrvére ňáký křandy, jak je všecko mastný, a krupice málo. Byl sem pálené a hantýroval: "Musíš gómat, co nakópit." V tu chvilu u nás byly hromy a blesky. Že sem rači nedržel čuňu. Pré abych si to vopruboval sám, dyž su tak nadupané. Dyž hodinu jékala, hókl sem: "Oukej, zétra nakópim. Na celé téden. Až padne víko tédňa, namarkuješ, že chechtáče só v kešeni a lednička nacvakaná." Druhé deň, odhodlané ukázat starce, jak to je jednoduchý, sem vtrknul do kšeftu.
Kópil sem rohlajze asi na dva dny, celé bimzál, na každej deň lajnu mlíka, čurabely, móčmen, keré chcela starka kópit, flajšnu na celé téden, grumple, ryžu, sekaný potrubí, ovoce, zeleninu, salámy a sýry. A aby starka nehantýrovala, tak taky ňáký orgle a čokoládu. Ať je naša família s dvóma odlitkama v oukeju.
Prvé šoking narukoval u kasy. Babáč u kasy po mně chcela papír s pětibábou. A v půlce tédna se muselo hasit ešče jednó nakópit a na koncu tédňa byla lednica bez chálky. Ani podruhý se nezalepilo málo a pajšly by imrvére něco futrovaly. Musel sem přiznat, že měla recht. A teď, než začnu hókat: "Mám módr," gómám.
Mlčeti zlato
Manželka si stále stěžovala, jak je všechno drahé, a peněz málo. Chytračil jsem, a tak jsem řekl: "Musíš umět nakupovat." V tu chvíli u nás létaly hromy a blesky. Že jsem raději nemlčel. Prý abych si to zkusil, když jsem tak chytrý. Když hodinu křičela, řekl jsem: "Dobře. Zítra nakoupím. Na celý týden. Uvidíš na konci týdne, že v budou v peněžence peníze a lednička navíc plná." Druhý den, odhodlaný ukázat manželce, jak to je jednoduché, jsem vyrazil do obchodu.
Koupil jsem rohlíky asi na dva dny, celý chléb, na každý den jedno mléko, limonády, mouku, kterou chtěla manželka, maso na celý týden, brambory, rýži, kolínka, ovoce, zeleninu, salámy a sýry. A aby žena neřekla, tak také nějaké loupané ořechy a čokoládu. Ať se má naše čtyřčlenná rodina dobře.
První šok přišel u pokladny. Pokladní po mně chtěla tisíc pět set korun. A v polovině týdne se muselo jít nakoupit ještě jednou a na konci týdne byla lednička prázdná. Přitom ani podruhé se neplatilo málo a žaludky by stále něco jedly. Musel jsem přiznat, že měla pravdu. A nyní, než začnu říkat: "Mám hlad," pořádně přemýšlím.
Hantecová povídka s českým překladem autorů J. + K. Rollerových
Hantecová povídka - V járu sedum pětek sedum (V roce sedmdesát sedm)
V járu sedum pětek sedum
Dyž Žanek vyšel z bódy, tahlo mu na šestnáctó jařinu. Pod nosem mu rašil prvňák. Tehdá byli takovíto borci voblečeni celí v džísce. Skoro všici glgali pivsony.
Po bůru krýglech byl ten socialismus, keré sme pré tenkrát budovali, takové lepčí. Nebo to byl finýto socialismus s lidskó fasádó? Ani náhodó. A proto byly paluše tenkrát natřískaný.
Dyž Žanek ztopil mamě dvě pětky, mohl vykalit škopky, kópit si fókačky, samo, tvrdý sparty, a eště mu zbylo pro somráky. Takovéch, co somrovali o desoš, a pak chceli celó korunu, bylo tenkrát dost.
Jednó v metru dostával Žanek od taty kiliána. To pak byla sací olympiáda. Nakópili sme božolé de jonatán, balený škopky a svařený sme to pili. Potem dycky šumělo v držce. To pak Žanek volópal a nafikal cibulu. Jednó, dyž ju fikal, začal bečet. Spomněl si totiž, jak minulé deň volópal a fikal tu vošklivó koc. Ale chcel sem šrajbčit o módru. Žanek hodil do placu čoklbuřt. Byla to sice chálka jak dva táce járů před Malým Kilošem, ale zchalovali sme šecko.
Tekuté módr je dycky. Tak sme zase sosali. Bylo to dycky maso. Nekdy z teho byla i můra, hlavně dyž sem ráno, eště než začala zoncna rumplovat, štatlil vangelisa Brniskem ke starým medvědům.
V roce sedmdesát sedm
Když vyšel Honza ze školy, táhlo mu na šestnáct. Pod nosem mu rostl první knírek. Tehdy byli takoví chlapci oblečení celí v riflovině. Skoro všichni pili pivo.
Po pěti pivech byl ten socialismus, který jsme prý tenkrát budovali, takový lepší. Nebo to byl konečně socialismus s lidskou tváří? Ani náhodou. A proto byly hospody tenkrát narvaný.
Když vzal Honza mámě dvacku, mohl si dát pivo, koupit si cigarety, samozřejmě tvrdý sparty, a ještě mu zbylo pro loudily. Takových, co žebrali o desetník, a pak chtěli celou korunu, bylo tenkrát dost.
Jednou za měsíc dostával Honza od táty stokorunu. To pak byla soutěž v pití. Nakoupili jsme jablečné víno, lahvová piva a svařené jsme to pili. Potom byl vždycky hlad. To pak Honza oloupal a nakrájel cibuli. Jednou, když ji krájel, začal plakat. Vzpomněl si totiž, jak minulý den vysvlékl a osouložil tu ošklivou slečnu. Ale chtěl jsem psát o hladu. Honza nabídl kabanos. Bylo to sice jídlo jako dva tisíce let před Kristem, ale snědli jsme všechno.
Žízeň je vždycky. Tak jsme zase pili. Byla to vždy skvělá záležitost. Někdy z toho byla i nepříjemnost, hlavně když jsem ráno, ještě než začalo slunce hřát, procházel opileckou vrávoravou chůzí Brnem k rodičům.
Hantecová povídka s českým překladem autorů J. + K. Rollerových
Dyž Žanek vyšel z bódy, tahlo mu na šestnáctó jařinu. Pod nosem mu rašil prvňák. Tehdá byli takovíto borci voblečeni celí v džísce. Skoro všici glgali pivsony.
Po bůru krýglech byl ten socialismus, keré sme pré tenkrát budovali, takové lepčí. Nebo to byl finýto socialismus s lidskó fasádó? Ani náhodó. A proto byly paluše tenkrát natřískaný.
Dyž Žanek ztopil mamě dvě pětky, mohl vykalit škopky, kópit si fókačky, samo, tvrdý sparty, a eště mu zbylo pro somráky. Takovéch, co somrovali o desoš, a pak chceli celó korunu, bylo tenkrát dost.
Jednó v metru dostával Žanek od taty kiliána. To pak byla sací olympiáda. Nakópili sme božolé de jonatán, balený škopky a svařený sme to pili. Potem dycky šumělo v držce. To pak Žanek volópal a nafikal cibulu. Jednó, dyž ju fikal, začal bečet. Spomněl si totiž, jak minulé deň volópal a fikal tu vošklivó koc. Ale chcel sem šrajbčit o módru. Žanek hodil do placu čoklbuřt. Byla to sice chálka jak dva táce járů před Malým Kilošem, ale zchalovali sme šecko.
Tekuté módr je dycky. Tak sme zase sosali. Bylo to dycky maso. Nekdy z teho byla i můra, hlavně dyž sem ráno, eště než začala zoncna rumplovat, štatlil vangelisa Brniskem ke starým medvědům.
V roce sedmdesát sedm
Když vyšel Honza ze školy, táhlo mu na šestnáct. Pod nosem mu rostl první knírek. Tehdy byli takoví chlapci oblečení celí v riflovině. Skoro všichni pili pivo.
Po pěti pivech byl ten socialismus, který jsme prý tenkrát budovali, takový lepší. Nebo to byl konečně socialismus s lidskou tváří? Ani náhodou. A proto byly hospody tenkrát narvaný.
Když vzal Honza mámě dvacku, mohl si dát pivo, koupit si cigarety, samozřejmě tvrdý sparty, a ještě mu zbylo pro loudily. Takových, co žebrali o desetník, a pak chtěli celou korunu, bylo tenkrát dost.
Jednou za měsíc dostával Honza od táty stokorunu. To pak byla soutěž v pití. Nakoupili jsme jablečné víno, lahvová piva a svařené jsme to pili. Potom byl vždycky hlad. To pak Honza oloupal a nakrájel cibuli. Jednou, když ji krájel, začal plakat. Vzpomněl si totiž, jak minulý den vysvlékl a osouložil tu ošklivou slečnu. Ale chtěl jsem psát o hladu. Honza nabídl kabanos. Bylo to sice jídlo jako dva tisíce let před Kristem, ale snědli jsme všechno.
Žízeň je vždycky. Tak jsme zase pili. Byla to vždy skvělá záležitost. Někdy z toho byla i nepříjemnost, hlavně když jsem ráno, ještě než začalo slunce hřát, procházel opileckou vrávoravou chůzí Brnem k rodičům.
Hantecová povídka s českým překladem autorů J. + K. Rollerových
Hantecová povídka - Jařina sedum pětek devět (Rok sedmdesát devět)
Jařina sedum pětek devět
Mutra Terka klofla Nobelův glejt. Z magičů zongčila Blondie. A Žanek furt házel kisanó jenom se svó Goldnohárkó.
Jednoho dňa mě Žanek nažhavil drát, esli bysem k němu večer naplaval na svařený božolé de jonatán se škopkem s tym, že teď helfruje špachtloňům a že mě zalepí taxál curyk dom. Chcel sem ho po dlóhý době zmerčit, tak sem sóhlasil. Vodpoledne sem zgómnul fusec. Flintůvka za Augecem podělala konópky z Práglu. Všici bormeni v Brnisku házeli radovanec.
Žanek ne. Když jsem k němu dojel, byl celé vycmrndlé, fókal jak fabala a měl hokej v budce. Chcel sem ho proladit do plusovky, tak sme se trochu kósli. Najednó Žanek hlásí: "lepčí je zarmótit bubáka". Hned sem zavětřil. Goldnohárka pré už tři metry nedostala kramolín. Žanek ji totiž zbóchnul. Bylo to na levačku. Málem mě to urvalo hercnu, ale zaseklá pikola to nebyla.
A jako ve skazce byla gólka řácká. Švígrfotr a švígrmutra byli špicoví. Potym Žanek bóchal lováče od vidim do nevidim. I v sobotu. Každó nedělu sme zháněli volné bévák. A ve finyši sme schrastili hauzmajstrovské. Žádnó sólovku, ale těžké. Eště dřív než Goldnohárka vrhla kindoša. Borečka, keré rád sosal pytlovaný mliko. Můj kamoš byl vzorné tata famílije. A já sem rači házel většího majzla, s jakó debrecinkó lezu do betle. Žádnó Goldnohárku sem nikde nezmerčil, tak sem si vymáknul sazu. Byla snová.
Rok sedmdesát devět
Matka Tereza obdržela Nobelovu cenu míru. Z magnetofonů zpívala Blondie. A Honza se pořád líbal jenom se svojí Zlatovláskou.
Jednoho dne mě Honza zatelefonoval, jestli bych k němu večer přišel na svařené jablečné víno s pivem s tím, že dělá přidavače zedníkům a že mě zaplatí taxík zpátky domů. Chtěl jsem ho po dlouhé době vidět, tak jsem souhlasil. Odpoledne jsem se podíval na fotbal. Zbrojovka za Lužánkami porazila pražskou Spartu. Všichni chlapi v Brně se radovali. Honza ne. Když jsem k němu naklapal, byl nezdravého vzhledu, kouřil jak fabrika a měl zmatek v hlavě. Chtěl jsem mu vylepšit náladu, tak jsme se trochu opili. Najednou Honza říká: "lepší je nesouložit". Hned jsem zpozorněl. Zlatovláska prý už tři měsíce nedostala menstruaci. Honza ji totiž přivedl do jiného stavu. Bylo to zlé. Málem mě to utrhlo srdce, ale infarkt to nebyl.
A jako v pohádce byla svatba veliká. Tchán a tchýně byli super. Potom Honza vydělával peníze od rána do noci. I v sobotu. Každou neděli jsme sháněli volný byt. Nakonec jsme sehnali domovnický. Nikoliv jednopokojový, ale velký. Ještě dříve než Zlatovláska porodila dítě. Chlapečka, který rád pil mléko z prsu. Můj kamarád byl vzorný otec rodiny. A já jsem si radši dával větší pozor, s jakou dívkou lezu do postele. Žádnou Zlatovlásku jsem nikde neviděl, tak jsem si našel černovlásku. Byla skvělá.
Hantecová povídka s českým překladem autorů J. + K. Rollerových
Mutra Terka klofla Nobelův glejt. Z magičů zongčila Blondie. A Žanek furt házel kisanó jenom se svó Goldnohárkó.
Jednoho dňa mě Žanek nažhavil drát, esli bysem k němu večer naplaval na svařený božolé de jonatán se škopkem s tym, že teď helfruje špachtloňům a že mě zalepí taxál curyk dom. Chcel sem ho po dlóhý době zmerčit, tak sem sóhlasil. Vodpoledne sem zgómnul fusec. Flintůvka za Augecem podělala konópky z Práglu. Všici bormeni v Brnisku házeli radovanec.
Žanek ne. Když jsem k němu dojel, byl celé vycmrndlé, fókal jak fabala a měl hokej v budce. Chcel sem ho proladit do plusovky, tak sme se trochu kósli. Najednó Žanek hlásí: "lepčí je zarmótit bubáka". Hned sem zavětřil. Goldnohárka pré už tři metry nedostala kramolín. Žanek ji totiž zbóchnul. Bylo to na levačku. Málem mě to urvalo hercnu, ale zaseklá pikola to nebyla.
A jako ve skazce byla gólka řácká. Švígrfotr a švígrmutra byli špicoví. Potym Žanek bóchal lováče od vidim do nevidim. I v sobotu. Každó nedělu sme zháněli volné bévák. A ve finyši sme schrastili hauzmajstrovské. Žádnó sólovku, ale těžké. Eště dřív než Goldnohárka vrhla kindoša. Borečka, keré rád sosal pytlovaný mliko. Můj kamoš byl vzorné tata famílije. A já sem rači házel většího majzla, s jakó debrecinkó lezu do betle. Žádnó Goldnohárku sem nikde nezmerčil, tak sem si vymáknul sazu. Byla snová.
Rok sedmdesát devět
Matka Tereza obdržela Nobelovu cenu míru. Z magnetofonů zpívala Blondie. A Honza se pořád líbal jenom se svojí Zlatovláskou.
Jednoho dne mě Honza zatelefonoval, jestli bych k němu večer přišel na svařené jablečné víno s pivem s tím, že dělá přidavače zedníkům a že mě zaplatí taxík zpátky domů. Chtěl jsem ho po dlouhé době vidět, tak jsem souhlasil. Odpoledne jsem se podíval na fotbal. Zbrojovka za Lužánkami porazila pražskou Spartu. Všichni chlapi v Brně se radovali. Honza ne. Když jsem k němu naklapal, byl nezdravého vzhledu, kouřil jak fabrika a měl zmatek v hlavě. Chtěl jsem mu vylepšit náladu, tak jsme se trochu opili. Najednou Honza říká: "lepší je nesouložit". Hned jsem zpozorněl. Zlatovláska prý už tři měsíce nedostala menstruaci. Honza ji totiž přivedl do jiného stavu. Bylo to zlé. Málem mě to utrhlo srdce, ale infarkt to nebyl.
A jako v pohádce byla svatba veliká. Tchán a tchýně byli super. Potom Honza vydělával peníze od rána do noci. I v sobotu. Každou neděli jsme sháněli volný byt. Nakonec jsme sehnali domovnický. Nikoliv jednopokojový, ale velký. Ještě dříve než Zlatovláska porodila dítě. Chlapečka, který rád pil mléko z prsu. Můj kamarád byl vzorný otec rodiny. A já jsem si radši dával větší pozor, s jakou dívkou lezu do postele. Žádnou Zlatovlásku jsem nikde neviděl, tak jsem si našel černovlásku. Byla skvělá.
Hantecová povídka s českým překladem autorů J. + K. Rollerových
Hantecová povídka - Vosumasedumdesáté jár (Osmasedmdesátý rok)
Vosumasedumdesáté jár
Skoro celá pětka jařin, co k nám přivalili Azbuci se svýma konzervama, už byla za nama. Song Babylon grupy Boney M oblítnul celó Hródu. V Brynclu ho na diskárnách póštěli i Jindra Eliáš a Radek Rettegy. To nám pak bubínky laplí málem prdly. Labzy kolovaly, jako by to mělo bét finýto. A u cajdáku žádná nehlásila "lepička pas", teda dyž je borci zrovna moc nevobjížděli. Dyž chcel někdo vyzkóšet trochu rukodíla, musel někam do vinglu, jináč by ho kočena mohla poslat do dža nebo proplesknót.
Ajda tehdá u nás eště neprobíhala. Žanek měl za sebó vyléčenó kapelu, mě teprva čekala, protože galoše sme nechceli. Na Semálu v Kénigu si Žanek narazil betálnó radlicu. Měla dlóhý goldnový háro a takový hluboký augle. Hókali ji Hanča a byla skoro o dva járy starší. Na třetím scuku ji Žanek sundal šprndu, ufachčil lověnu a začal ji hanykovat Goldnohárka. Brósil s ňó na Špilas, na Monte cap, na Monte bú a na kafec na meltu s maltó. Byl prvé jár na hnojárně, ale začal házet serpentiny za bódu. Furt sem do něho dul: "Hoď dlabanec na věc!" Ale von mě měl na salámu. Láf je mocná čarodějka. Až ho ve finyši vylili. Taky bylo finýto se sacíma olympiádama. Tak sem začal bóchat. A víc sem se biflil. Možná to tak pro mě bylo fronkovní.
Osmasedmdesátý rok
Téměř deset let, co k nám přijeli Rusové se svými tanky, už bylo za námi. Skladba Babylon hudební skupiny Boney M obletěla celou zeměkouli. V Brně ji na diskotékách pouštěli i Jindra Eliáš a Radek Rettegy. To nám pak bubínky uší málem praskly. Dívky tančily, jakoby to mělo být naposledy. A u pomalého tance žádná neříkala "nelep se na mě", tedy když je chlapci zrovna moc neosahávali. Když chtěl někdo vyzkoušet trochu manuálních sexuálních praktik, musel někam do rohu, jinak by ho slečna mohla poslat do prdele nebo mu dát pár facek.
AIDS tehdy u nás ještě nebyl. Honza měl za sebou vyléčenou kapavku, mě teprve čekala, protože kondomy jsme odmítali. V Semilassu (kulturní dům) v Králově Poli Honza sbalil perfektní sexuálně atraktivní dívku. Měla dlouhé zlaté vlasy a takové hluboké oči. Jmenovala se Hanka a byla skoro o dva roky starší. Na třetím rande ji Honza sundal podprsenku, zamiloval se do ní a začal ji říkat Zlatovláska. Chodil s ní na Špilberk, na Kozí horku, na Kraví horu a do kaváren na kávu se šlehačkou. Byl prvním rokem na střední škole zemědělské, ale začal chodit za školu. Pořád jsem mu říkal: "Vykašli se na to!" Ale on mě ignoroval. Láska je mocná čarodějka. Až ho nakonec vyhodili. Také byl konec se soutěžemi v pití. Tak jsem začal boxovat. A více jsem se učil. Možná to tak pro mě bylo správné.
Hantecová povídka s českým překladem autorů J. + K. Rollerových
Skoro celá pětka jařin, co k nám přivalili Azbuci se svýma konzervama, už byla za nama. Song Babylon grupy Boney M oblítnul celó Hródu. V Brynclu ho na diskárnách póštěli i Jindra Eliáš a Radek Rettegy. To nám pak bubínky laplí málem prdly. Labzy kolovaly, jako by to mělo bét finýto. A u cajdáku žádná nehlásila "lepička pas", teda dyž je borci zrovna moc nevobjížděli. Dyž chcel někdo vyzkóšet trochu rukodíla, musel někam do vinglu, jináč by ho kočena mohla poslat do dža nebo proplesknót.
Ajda tehdá u nás eště neprobíhala. Žanek měl za sebó vyléčenó kapelu, mě teprva čekala, protože galoše sme nechceli. Na Semálu v Kénigu si Žanek narazil betálnó radlicu. Měla dlóhý goldnový háro a takový hluboký augle. Hókali ji Hanča a byla skoro o dva járy starší. Na třetím scuku ji Žanek sundal šprndu, ufachčil lověnu a začal ji hanykovat Goldnohárka. Brósil s ňó na Špilas, na Monte cap, na Monte bú a na kafec na meltu s maltó. Byl prvé jár na hnojárně, ale začal házet serpentiny za bódu. Furt sem do něho dul: "Hoď dlabanec na věc!" Ale von mě měl na salámu. Láf je mocná čarodějka. Až ho ve finyši vylili. Taky bylo finýto se sacíma olympiádama. Tak sem začal bóchat. A víc sem se biflil. Možná to tak pro mě bylo fronkovní.
Osmasedmdesátý rok
Téměř deset let, co k nám přijeli Rusové se svými tanky, už bylo za námi. Skladba Babylon hudební skupiny Boney M obletěla celou zeměkouli. V Brně ji na diskotékách pouštěli i Jindra Eliáš a Radek Rettegy. To nám pak bubínky uší málem praskly. Dívky tančily, jakoby to mělo být naposledy. A u pomalého tance žádná neříkala "nelep se na mě", tedy když je chlapci zrovna moc neosahávali. Když chtěl někdo vyzkoušet trochu manuálních sexuálních praktik, musel někam do rohu, jinak by ho slečna mohla poslat do prdele nebo mu dát pár facek.
AIDS tehdy u nás ještě nebyl. Honza měl za sebou vyléčenou kapavku, mě teprve čekala, protože kondomy jsme odmítali. V Semilassu (kulturní dům) v Králově Poli Honza sbalil perfektní sexuálně atraktivní dívku. Měla dlouhé zlaté vlasy a takové hluboké oči. Jmenovala se Hanka a byla skoro o dva roky starší. Na třetím rande ji Honza sundal podprsenku, zamiloval se do ní a začal ji říkat Zlatovláska. Chodil s ní na Špilberk, na Kozí horku, na Kraví horu a do kaváren na kávu se šlehačkou. Byl prvním rokem na střední škole zemědělské, ale začal chodit za školu. Pořád jsem mu říkal: "Vykašli se na to!" Ale on mě ignoroval. Láska je mocná čarodějka. Až ho nakonec vyhodili. Také byl konec se soutěžemi v pití. Tak jsem začal boxovat. A více jsem se učil. Možná to tak pro mě bylo správné.
Hantecová povídka s českým překladem autorů J. + K. Rollerových
